Vzpomínky na začátky lyžování po roce 1945

Začínali jsme na kdejakém svážku v okolí Hodkovic jako byl ,,Hulvák“, později byl zasypaný, pak tam byl smeťák, dnes tam má ovce Karel Kuchta. ,,Sokolanka“ se říkalo svahu naproti Morovému sloupu, mezi hoření a dolení silnicí na Český Dub. Na „Poršáku“ to je stráň za zdravotním střediskem. Na „Kominíku“, v Boženicích a nejvíce na ,,Kalvárii“, stráni pod letištěm. Tam se také uskutečňovaly první hodiny lyžařské školy.

 

Jedna z prvních sjezdovek byla od Rychnova, od Trianglu, přes Pelíkovice dolů po hřebenu k potůčku a pěšinkou k viaduktu. Nesmělo se doleva ani doprava, protože vlevo byl kopec a vpravo výběh do protisvahu. Ota Podhorů pod viaduktem narazil do zdi, nic se mu nestalo, ani nezlomil lyže, vrátil se zpátky a dojel dolů. Od té doby se jezdilo přes potůček doleva. Pěšky se to nahoru šlapalo asi 1 hodinu. Tady se pořádali i závody. Mezi první lyžaře patřil Josef Švorc a Rudolf Hudec.

Jezdilo se opravdu všude. Přes Hrb k Linkovu Mlýnu.

V této době byl ředitelem ve škole Olda Nýč.

Svahy jsme zdolávali výstupem bez vleku. Měli jsme nejednou zpocené triko, ale nestěžovali jsme si. Na tom také vyrostla touha postavit si vlek. Byly různé návrhy na místo, kde by se měl vlek postavit. Vladimír Jágr s Jirkou Roubínkem jezdili po okolí; Kalvárie, Obří sud, Pelíkovice a jiné.